Pane Lehnen, když se podíváme na potravinářský průmysl: Které technologické trendy budou v příštích letech odvětví obzvláště formovat?
Jednoznačně umělá inteligence jako technologie a konkrétní funkce AI. Budou mít velký dopad v mnoha odvětvích – samozřejmě i v potravinářství. Důležitým tématem je například sledovatelnost: od sklizně až po hotový výrobek. Právě v potravinářském průmyslu musí být možné vysledovat, odkud produkt nebo surovina pochází a jakou cestu ušli – a to může podpořit řízení kvality. Také chladicí řetězce lze monitorovat digitálně. Díky digitalizaci a umělé inteligenci mají společnosti stále větší možnost propojovat data z různých prostředí a procesy mapovat automatizovaně.

AI je tedy už velké téma. Jak dobře je na tom potravinářský průmysl v zásadě s digitalizací?
Podobně jako v mnoha jiných odvětvích panovala spíše zdrženlivost. To souvisí jistě i s nejistotou ohledně investic. Mnoho podniků u nových technologií a systémových prostředí dlouho vyčkávalo. To začíná už u zásadní otázky: Mám svůj vlastní server ve firmě, nechám ho provozovat u poskytovatele, nebo jdu do cloudu? Vůle k digitalizaci tu je, při realizaci se však často postupovalo váhavě. Proto je rozhodně co dohánět, i když se firmy zdráhají provést potřebné investice.

Kde by podle vašeho názoru měly firmy začít nejdříve?
Důležitým bodem je zefektivnění procesů a jejich zásadní přehodnocení. Musím zaměstnance stále dokola zaučovat do stejných manuálních postupů? Nebo mohu určité procesy zautomatizovat? Právě přechod na nový software nabízí příležitost podívat se na každý krok procesu a položit si otázku: Je to ještě nutné, nebo to jde i jinak? K tomu je vedle ochoty investovat potřeba také personálních zdrojů a podpory vedení společnosti.

Které procesy se dnes stále ještě vyřizují ručně, přestože by to už dávno šlo jinak?
Dobrým příkladem je prodej. Objednávky přicházejí do firmy nejrůznějšími způsoby: zákazník zavolá, objednávka dorazí e-mailem nebo již jako strukturovaný datový soubor přes rozhraní. Takové procesy lze stále více automatizovat pomocí umělé inteligence. Agent s umělou inteligencí může zpracovat příchozí informace a vygenerovat z nich zakázku – až po další zpracování a vystavení faktury.

Když takové rutinní činnosti odpadnou, rychle vyvstane obava, že bude potřeba i méně personálu…
To nám samozřejmě umožňuje šetřit zdroje. Pro mě je však rozhodující, že zaměstnanci budou odlehčeni od opakujících se činností a budou mít více času na důležitější úkoly. Například zadávání objednávek lze zautomatizovat, ale kontrolní funkce zůstává na člověku. Zaměstnanci musí i nadále kontrolovat a zohledňovat specifika, která systém nemůže znát. Manuálního zadávání ubude, odborná kontrola zůstane.

Právě s ohledem na nedostatkem kvalifikovaných sil by však toto odlehčení mohlo být důležitým faktorem, že?
Rozhodně. To je podle mého názoru jedna z velkých pák. Právě s ohledem na nedostatek kvalifikovaných pracovníků je důležité ulevit zaměstnancům od manuálních rutinních úkolů. Mohou se tak více soustředit na úkoly, kde je potřeba jejich zkušenost a odborná kompetence. Pro mě nejde o to nahradit lidi technologií, ale smysluplně podpořit jejich práci.

Aby takové automatizované procesy fungovaly, je zapotřebí odpovídající datová základna. Jakou roli hrají data dnes podél celého řetězce vytváření hodnoty?
Data jsou naprostý základ – bez ohledu na to, zda mluvíme o automatizaci, digitalizaci nebo umělé inteligenci. Pokud nejsou k dispozici potřebné údaje, nemůže fungovat ani proces. Informace by se proto měly pokud možno centrálně sdružovat z různých systémů. To je důležité například pro podávání zpráv, řízení kvality nebo sledovatelnost. Mnoho informací se v minulosti spravovalo ještě manuálně v tabulkách aplikace Excel. Od toho bychom měli upustit. Změna softwaru je proto také vhodnou příležitostí k úklidu: Systém ERP se často používá pět až deset let, během této doby se nevyhnutelně hromadí data, která už v určitém okamžiku nejsou potřeba. Já jim říkám „mrtvé duše“. Při přechodu se proto podíváme detailně na to: Kde se data nacházejí? Jsou ještě aktuální? Která z nich opravdu potřebujeme? To je šance zbavit se datového odpadu a reorganizovat struktury.

A pravděpodobně se při tom najde leccos, co vůbec není v centrálním systému, ale ve vlastních excelových tabulkách zaměstnanců?
Ano. Jako konzultant se například rád dívám na excelovské tabulky zaměstnanců. Často se přitom zjistí, že informace se navíc udržují manuálně. Možná, že kolega u vedlejšího stolu vede dokonce podobný seznam. Pak vyvstává otázka: Proč tyto informace vedeme duplicitně a nemůžeme je zmapovat centrálně v systému?

To všechno stojí v první řadě peníze. Jak vnímáte ochotu investovat vzhledem k ekonomické nejistotě?
Již delší dobu pozorujeme v mnoha odvětvích určitou zdrženlivost v investicích. To samozřejmě pociťujeme i jako IT poskytovatel služeb. Právě klidnější fáze však může být vhodnou dobou pro přípravu na budoucí podnikání. K podnikání koneckonců patří navzdory nejistotě rozhodnout, kdy nastal správný čas pro modernizaci.

Kdo dnes investuje, musí také zvažovat, které technologie budou zítra skutečně relevantní. Čím se podle vás budeme v příštích letech zabývat nejvíce?
Z našeho pohledu je to jednoznačně zpracování procesů a úkolů podpořené umělou inteligencí. Takové aplikace sami využíváme a vidíme, jak moc nám dokážou pomoci. Tato oblast se vyvíjí nesmírně rychle. Předpokládám, že umělá inteligence nás bude v příštích dvou až třech letech masivně zaměstnávat. O moc dál bychom se v oblasti IT v tuto chvíli ani dívat neměli. Mění se toho příliš mnoho v příliš krátkém čase.

Vzhledem k množství nových řešení v oblasti umělé inteligence však bude pro firmy pravděpodobně obtížné rozhodnout, co dává skutečně smysl. Jak se s tím vyrovnáváte?
Aktuálně jsme téměř každý týden konfrontováni s novými tématy. Proto musíme i my jako poradci rozlišovat: co z toho firmě skutečně přidanou hodnotu přináší a jaký nástroj se hodí pro konkrétního zákazníka? Nejde o to nasadit AI jen proto, že se o ní všude mluví. Aplikace musí odpovídat firmě a jejím procesům.

Společnost, která se vydává touto cestou, je Paul M. Müller. Co přesně se za tímto projektem skrývá?
Podporujeme Paula M. Müllera při kontrole stávajících procesů a jejich co nejlepším zmapování v novém softwarovém prostředí. To zahrnuje kmenová data stejně jako finanční účetnictví, prodej, nákup, výrobu, logistiku a management. V podstatě provádíme inventuru firemních procesů a přemýšlíme: Co máme k dispozici dnes a jak to můžeme v budoucnu lépe zobrazit?

Jaké chybám by se firmy měly při takové modernizaci vyhnout?
Jde o to jednoduše udělat z toho starého nové. Když zavedu nový software a převezmu všechna stará data a procesy jedna ku jedné, mám sice nakonec nové uživatelské rozhraní, ale v podstatě stále stejné struktury. Proto by se měla využít příležitost a položit si otázku, zda je třeba stávající postupy zásadně přehodnotit, namísto toho, aby se jednoduše přenesly do nového systémového světa. V IT tomu také říkáme přístup na „zelené louce“. Začíná se na zelené louce a přebírá se pouze to, co je skutečně potřeba. Pokud je firma ochotná vydat se touto cestou a své dosavadní postupy skutečně podrobit kritice, je takový projekt i zábavný.

*centrální software pro řízení a správu podniku – například v oblastech skladu, prodeje, financí, nákupu, lidských zdrojů nebo výroby.

O osobě:
Axel Lehnen je senior projektovým vedoucím v Aptean a doprovází firmy při zavádění a modernizaci podnikového softwaru. Ve své práci se zabývá mimo jiné optimalizací a digitalizací podnikových procesů a také otázkou, jak smysluplně integrovat nové technologie do stávajících postupů. Aktuálně on a jeho projektový tým doprovázejí Paul M. Müller při přechodu na Microsoft Dynamics 365 Business Central ve spojení s F&B řešením od společnosti Aptean.